doc. JUDr. Ing. Radek Jurčík, Ph.D.
Jde o klasickou skupinu zadavatelů, kteří zadávají pravidelně veřejné zakázky. Rovněž veřejní zadavatelé mají svá specifika, jak bude dále uvedeno u limitů, od kterých počínají nadlimitní veřejné zakázky. Dělí se na tři subkategorie:
-
první jsou státní zadavatelé, Česká republika a státní příspěvkové organizace (např. ředitelství silnic a dálnic apod.);
-
druhými jsou územní samosprávné celky, zejména obce (těch je více než 6300), kraje a jejich příspěvkové organizace;
-
třetími jsou specifickou skupinou, kdy jde o veřejnoprávní subjekty, kteří mají napojení na jednu z dvou předchozích skupin a současně vykonávají alespoň jednu činnost, která není vykonávána v tržním prostředí.
NahoruStátní zadavatelé
Zákon o zadávání veřejných zakázek obsahuje obecné vymezení zadavatelů. Konkrétnější vymezení zadavatelů, se zaměřením na výčet veřejných zadavatelů, je, jak již bylo řečeno, významné ve vztahu k působnosti tohoto zákona. Zadavateli jsou v rámci této subkategorie zejména následující organizační složky státu.
Resorty (včetně jimi zřízených organizací)
Ministerstvo financí,
Ministerstvo zahraničních věcí,
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,
Ministerstvo kultury,
Ministerstvo práce a sociálních věcí,
Ministerstvo zdravotnictví,
Ministerstvo spravedlnosti,
Ministerstvo vnitra,
Ministerstvo průmyslu a obchodu,
Ministerstvo pro místní rozvoj,
Ministerstvo zemědělství,
Ministerstvo obrany,
Ministerstvo dopravy a spojů,
Ministerstvo životního prostředí.
Další ústřední orgány státní správy:
Český statistický úřad,
Český úřad zeměměřičský a katastrální,
Český báňský úřad,
Úřad průmyslového vlastnictví,
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,
Úřad pro státní informační systém,
Správa státních hmotných rezerv,
Státní úřad pro jadernou bezpečnost,
Komise pro cenné papíry,
Národní bezpečnostní úřad,
Úřad pro ochranu osobních údajů.
Ostatní orgány ústřední úrovně:
Nejvyšší kontrolní úřad,
Poslanecký sněmovna,
Senát,
Fond národního majetku.
Soudy a státní zastupitelství (Ústavní soud, Nejvyšší správní soud, Nejvyšší soud, Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní, krajské a okresní soudy a státní zastupitelství).
Pro tuto subkategorii veřejných zadavatelů platí nepřísnější finanční limity pro veřejné zakázky na dodávky a služby [srov. § 12 odst. 2 ZVZ a § 12 odst. 3 ZVZ].
Ostatní státní orgány (finanční a celní úřady a ředitelství, Úřad práce a jeho krajská pracoviště apod.).
NahoruObce (města) a kraje
Podle občanského zákoníku jsou obce a kraje právnickými osobami a mohou zřizovat svoje příspěvkové organizace. Zadavateli nejsou jen jednotlivé obce, města či kraje, ale i městské části statutárních měst, i když městské části jako takové samy právní subjektivitu nemají. Samostatnou právní úpravu má hl. m. Praha a jeho městské části.
Dále do této subkategorie veřejných zadavatelů patří příspěvkové organizace obcí, měst a krajů. Zřizování nebo zakládání právnických osob územních samosprávných celků, mezi které náleží mj. obce a města, upravuje zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Město může ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku, zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti nevytvářejí zisk. Podle § 27 cit. zákona zřizuje město příspěvkové organizace pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu. Podle ust. § 84 odst. 2 OZř zastupitelstvo obce (města) může zřizovat a rušit příspěvkové organizace k plnění svých úkolů např. v oblasti školství a zdravotnictví, které jsou právnickými osobami bez vlastního majetku, hospodaří s majetkem zřizovatele.
Pro tuto subkategorii veřejných zadavatelů platí pro veřejné zakázky na dodávky a služby finanční limity vyšší než pro předchozí subkategorii veřejných zadavatelů.
V případě územně členěných statutárních měst (a rovněž i veřejných vysokých škol) záleží na vnitřním uspořádání zadavatele (provedeném ve statutu města na základě § 130 OZř), mohou-li samostatně zadávat i jednotlivé městské obvody a městské části (příp. fakulty vysoké školy). Uvedené umožňuje i pro provozní jednotky dalších zadavatelů § 17 ZZVZ, který stanoví, za jakých podmínek může být provozní jednotka samostatným funkčním zadavatelem.
NahoruJiná právnická osoba
Veřejným zadavatelem je i jiná právnická osoba (veřejnoprávní subjekt, osoby veřejného práva). Jiná právnická osoba je veřejným zadavatelem, pokud
-
byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a
-
jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu (postačí, aby byla splněna jedna ze tří subpodmínek, např. pouze převážné financování).
Aby právnická osoba mohla být shledána veřejným zadavatelem, musí současně splnit obě dvě uváděné podmínky: vykonávat určitou činnost nemající komerční a obchodní charakter ve veřejném zájmu a mít vztah ke klasickému veřejnému zadavateli (převážné financování apod.)
Pokud daný subjekt splňuje všechny podmínky, je veřejným zadavatelem, i když formálně částí státní (veřejné) správy není.
Zákonodárce totiž převzal vymezení zadavatelů ze zadávacích směrnic EU, dle kterých mohou být "zadavateli" stát, regionální nebo místní orgány, veřejnoprávní subjekty, sdružení tvořená jedním nebo více takovými orgány či veřejnoprávními subjekty. "Veřejnoprávním subjektem" se rozumí jakýkoliv subjekt:
-
založený za zvláštním účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, který nemá průmyslovou nebo obchodní povahu, a
-
který má právní subjektivitu, a
-
je financován převážně státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními orgány nebo je těmito orgány řízen, nebo v jeho správním, řídícím nebo dozorčím orgánu je více než polovina členů jmenována státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty.
Toto vymezení vychází z definice tzv. "veřejnoprávního subjektu" v zadávacích směrnicích EU. Důvodem pro definici takového zadavatele byla nutnost interpretace termínu "stát" z funkčního hlediska, tj. že zahrnuje i orgán, který přestože formálně netvoří část státní správy, je nástrojem, který na státu závisí a prostřednictvím kterého stát jedná - viz rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) č. 31/87 ve věci Gebroeders Beentjes C.V. v. Nizozemí ze dne 20. září 1988. Jinými slovy řečeno "veřejnoprávní subjekt" je materiálně součástí veřejné správy.
Hlavním kritériem rozlišujícím, zda daný subjekt je veřejným zadavatelem, je povaha jeho činnosti, tzn. zda vykonává činnost za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu. Toto je klíčové kritérium pro posouzení, zda je daný subjekt veřejným zadavatelem. Tyto tzv. "osoby veřejného práva" je tedy nutno posuzovat dle judikatury ESD dle povahy skutečné povahy činnosti takového subjektu. Je nutno rozlišovat mezi úkoly veřejného zájmu, které nejsou podnikatelské povahy, a týmiž úkoly, které podnikatelské povahy jsou. Určitá osoba může být klasifikována jako osoba veřejného práva bez ohledu na to, jaký podíl veřejných úkolů nepodnikatelského charakteru vykonává. Je také nerozhodné, zda tyto úkoly jsou vykonávány vlastní právnickou osobou. Pojem zadavatele veřejných zakázek je třeba chápat ve vazbě na jeho povahu a funkci.
K vymezení pojmu veřejného zadavatele – jiné právnické osoby – se vyjadřoval ESD ve svých rozhodnutích ze dne 15. 1. 1998 (C – 44/96) věc Mannesmann, ze dne 3. 10. 2000 (C – 380/98) věc University of Cambridge, ze dne 10. 5. 2001 (C – 223/99 a C – 260/99) věc Messe Mailand. Dále se ESD vyjadřoval ke statutu veřejného zadavatele – jiné právnické osoby – v případě faktického převzetí úkolů ve veřejném zájmu, rozhodnutí ESD ze dne 27. 2. 2003 (C – 373/00) věc Adolf Truly. K pojmu zadavatele v případě soukromoprávního podniku s podílem státu a pojmu činnosti výdělečné povahy ESD ze dne 16. 10. 2003 (C – 283/00) věc Komise proti Španělsku a ESD ze dne 22. 5. 2003 (C – 18/01) věc Kohornen. Odpovědí na otázku týkající se toho, zda subdodavatelské zakázky veřejných zadavatelů jsou veřejnými zakázkami, se zabýval ESD mimo věci Donauwald ze dne 18. 11. 2004 (C – 126/03), také v rozhodnutí ve věci Siemens a ARGE Telecom ze dne 18. 3. 2004 (C – 314/01) a ve věci Holst Italia ze dne 2. 12. 1999 (C – 176/98).
Aby tato jiná právnická osoba byla považována za veřejného zadavatele, je nezbytné, aby při naplnění dalších zákonných podmínek uspokojovala potřeby veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. Jakkoliv textace zákona u těchto jiných osob vychází z přesného překladu evropských zadávacích směrnic, je…
